Jedna vánoční vzpomínka: na co se zeptat babičky nebo dědy
Zeptejte se s dítětem babičky nebo dědy na jedny Vánoce, o kterých chtějí vyprávět. Nechte je vybrat a poslouchejte. Potom se domluvte, zda si smíte jednu vzpomínku zapsat. Dítě může poslouchat, ptát se nebo kreslit; zápis může převzít dospělý.
Nejdřív pozvání, potom otázka
Povídat si můžete i s jiným příbuzným nebo starším člověkem, kterého znáte a který má chuť vyprávět. Stačí papír a tužka. Rozhovor nemusíte nahrávat a k této aktivitě nepotřebujete účet.
Začněte třeba takto: „Chtěli bychom si poslechnout jednu tvoji vánoční vzpomínku. Máš chuť nám ji vyprávět?“ Oslovení si upravte podle toho, jak spolu běžně mluvíte. Pokud odmítne, přijměte to a nepřemlouvejte ho dalšími otázkami.
Pokud má chuť vyprávět, domluvte se i na případném zápisu: „Mohli bychom si potom jednu věc napsat na kartu? Nejdřív ti ji přečteme a domluvíme se, kdo ji smí vidět.“ Souhlas s rozhovorem neznamená souhlas s nahráváním ani se sdílením. Než zapnete nahrávání, zeptejte se zvlášť. Samostatně se domluvte i před odesláním zápisu někomu dalšímu nebo před zveřejněním.
Pokud Vánoce nejsou příjemným tématem, nabídněte po domluvě jinou oslavu nebo povídání vynechte. Každou otázku lze přeskočit a kdykoli můžete skončit.
Šest otázek, ze kterých si můžete vybrat
Začněte první otázkou a poslouchejte. K dalším přejděte, jen když se do vyprávění hodí. Nemusíte projít celý seznam.
- Které Vánoce bys nám chtěl/a přiblížit?
- Kde a přibližně kdy se ta vzpomínka odehrála, pokud si to vybavuješ?
- Kdo u toho byl, pokud o něm chceš mluvit?
- Jaký detail z těch Vánoc se ti vybavuje?
- Co se potom stalo?
- Co z toho by sis přál/a zachovat na naší kartě?
Naslouchejte odpovědi
Když dítě něco zaujme, může se doptat: „Můžeš mi o tom říct víc?“ Nechte člověka dokončit odpověď. Když si nevzpomene, zapište nejistotu nebo danou položku nechte prázdnou. Rok nemusíte doplňovat odhadem za něj.
Otázky nepředpokládají sníh, dárky, určité jídlo ani konkrétní rodinnou sestavu. O tom, co do vzpomínky patří, rozhoduje ten, kdo ji vypráví.
Vyberte jednu vzpomínku a přečtěte zápis zpátky
Po vyprávění společně vyberte jednu vzpomínku, kterou si člověk přeje zachovat. Na kartu napište jméno nebo označení, které si zvolil, například „děda“, a datum rozhovoru. Čas a místo vzpomínky doplňte, pokud je zná a chce je uvést. Přibližný údaj označte slovem „asi“. Co neví, nechte nevyplněné.
Pro samotnou vzpomínku si vyberte jednu ze dvou možností:
Ověřená přímá slova: zapište krátkou větu tak, jak ji člověk řekl, a nechte si její znění potvrdit. Teprve potom ji označte jako přímá slova a dejte do uvozovek.
Naše shrnutí vyprávění: vlastními slovy napište, co jste slyšeli. Označte text jako shrnutí, bez uvozovek, a přečtěte ho vypravěči, aby mohl opravit význam.
Pokud přesné znění neznáte, zvolte shrnutí. Vzpomínku vždy připište člověku, který ji vyprávěl. Zápis zachycuje jeho vzpomínání. Nejisté datum nebo podrobnost ponechte jako nejisté.
Dítě může vedle zápisu něco nakreslit. Pokud kreslí vlastní představu, připište to k obrázku, aby bylo jasné, co pochází od dítěte a co od vypravěče. Obrázek je dobrovolný, stejně jako ostatní části aktivity.
Domluvte se, kde karta zůstane
Přečtěte hotovou kartu vypravěči a zeptejte se, zda si ji smíte ponechat a kdo ji smí číst. Dohodu zapište. Pokud si uchování zápisu nepřeje, kartu neuchovávejte. Rozhovor může skončit i bez výsledného zápisu.
Pokud chcete později kartu vyfotit, poslat příbuzným nebo vystavit, zeptejte se znovu na tento konkrétní způsob sdílení. Rodinná dohoda na kartě slouží jako připomínka toho, na čem jste se domluvili; není právním souhlasem ke zveřejnění.
Karta jedné vzpomínky
Na kartě najdete šest otázek, připomínku možnosti přeskočit je a prostor pro jednu vzpomínku. Zvlášť uvedete, zda jde o potvrzená přímá slova, nebo vaše shrnutí. Dole je místo pro dohodu o uchování a čtenářích.
Jak může vypadat vyplnění
Následující ukázka je smyšlená. Není to skutečné rodinné svědectví.
Kdo vyprávěl: teta Eva — smyšlená postava.
Datum rozhovoru: 1. prosince 2026 — smyšlené datum.
Kdy a kde se vzpomínka odehrála: asi v roce 1980, u kamarádky doma — smyšlené údaje.
Způsob zápisu: naše shrnutí vyprávění.
Jedna vzpomínka: Teta Eva vzpomíná, že o jedněch Vánocích s kamarádkou vystřihovaly papírové hvězdy. Na kartě chce zachovat právě společné vystřihování.
Dětská kresba: papírová hvězda podle vlastní představy dítěte.
Dohoda: ve smyšlené ukázce si kartu smí ponechat rodina, která u rozhovoru byla, a číst ji mohou jen její členové. Před dalším sdílením se znovu zeptají tety Evy.
Kontrola zápisu: ve smyšlené ukázce teta Eva slyšela celé shrnutí a souhlasila s jeho zněním i s uvedenou dohodou.
Vaše karta může být kratší. Zachovejte na ní to, co si vypravěč přeje, a uveďte, čí vzpomínku jste zapsali.
Z čeho průvodce vychází
Doporučení zeptat se před nahráváním vychází z průvodce Library of Congress pro rodinné rozhovory s dětmi. Otevřené otázky a naslouchání popisují tipy StoryCorps pro rozhovor. Respekt k odmítnutí, dohodu o přístupu a zachování významu vzpomínky řeší doporučení Oral History Association. Tento průvodce je jejich praktickou úpravou pro soukromé rodinné povídání.