„Proč má kamarád od Ježíška víc dárků než já?“
Dítě přijde ze školy s otázkou, proč kamarád dostal herní konzoli a ono ne. Za srovnáním může být zvědavost, přání mít stejnou věc, nebo obava, že je méně milované. Než začnete vysvětlovat rodinný rozpočet, zjistěte, která z těch otázek je skutečně jeho.
Nejdřív zjistěte, co ho zasáhlo
„Co tě na tom překvapilo?“ Dítě může začít vyprávět o hře, kterou by si také chtělo zahrát. Pak mluvíte o přání. Pokud řekne „Asi jsem nebyl dost hodný“, odpovězte přímo: počet a cena dárků nejsou známka jeho hodnoty ani míry vaší lásky.
Nehodnoťte kamarádovu rodinu. Nevíte, kdo dárek koupil, jestli na něj šetřili ani co kvůli němu vynechali. Cizí nadílka vám nemusí dávat smysl, abyste mohli vysvětlit tu vlastní.
Jak mluvit o vašich možnostech
Menšímu dítěti stačí: „Rodiny chystají Vánoce různě.“ Staršímu můžete říct, že dospělí rozhodují také podle toho, co si mohou dovolit. Není potřeba předávat dítěti starost o peníze. Na přímou otázku, kdo dárky kupuje, odpovězte pravdivě podle toho, co jste si doma domluvili.
Nevyrovnávejte rozdíl okamžitým příslibem dalšího dárku, pokud jej neplánujete. Místo toho můžete dát prostor konkrétnímu přání: „Vidím, že tě ta hra zajímá. Chceš mi o ní povědět?“ To není slib nákupu.
„Rozumím, že tě mrzí, že on dostal víc. Dárky neukazují, kdo je důležitější. Můžeš mi říct, co by sis přál ty.“
Vraťte se k tomu i po Vánocích
Děti se porovnávají opakovaně a jedna dokonalá odpověď to nezastaví. Když se téma vrací, dejte mu prostor v klidnější chvíli. Možná zjistíte, že nejde o počet dárků, ale o společné hraní s kamarády.