Tři koledy pro společný večer: ať vybírají i děti

Nejdřív tři místa, potom názvy

Položte na stůl tři papíry. První je pro dětskou volbu, druhý pro někoho dalšího a třetí pro společný závěr. Máte-li více dětí, nechte každé přidat návrh a společně z nich vyberte dvě písně pro první dvě kartičky. Třetí nechte pro společný závěr; zbývající si poznamenejte pro příště. Papíry mohou nést název nebo obrázek, podle kterého si píseň vybavíte.

Vybírejte z toho, co už někdo zná. Když si vybavíte jen začátek, nic se neděje: můžete zazpívat pouze známou část nebo si z vlastního obvyklého zdroje pustit nahrávku. Text ani celou melodii nemusíte před návštěvou nastudovat.

U každé písně domluvte začátek

Kdo řekne název? Kdo začne zpívat nebo spustí nahrávku? A jak poznáte, že už přecházíte dál? Stačí věta: „Po téhle písničce ukáže Anička druhou kartičku.“ Dítě může mít roli při výběru a uvádění, i když se do zpěvu nechce přidat.

Poslouchání ponechte jako obyčejnou možnost. Pozvání „můžeš si sednout k nám“ se liší od „teď musíš zazpívat babičce“. Není potřeba nahrávat výkon nebo vybírat nejlepšího zpěváka. Pokud někdo později chce přidat vlastní píseň, může ji nabídnout; původní tři jsou domluva, nikoli pravidlo, které se nesmí změnit.

Jak může vypadat jeden krátký blok

Tady je navržený příklad pro rodinu: dítě vybere známou koledu a ukáže svůj obrázek, dospělý uvede druhou píseň a na závěr si všichni pustí jednu společně vybranou nahrávku. Po ní kartičky otočíte a přejdete ke knížce nebo k večeři. Když nikdo nechce zpívat, celý blok může být poslechový.

Pořadí napište dřív, než začnete hledat další skladby. Pokud výběr zabere celou chvíli, kterou jste chtěli strávit spolu, vraťte se k jediné písni. I ta splní smysl domluvy: každý ví, co právě sdílíte a co bude potom.

Kartičky si můžete schovat

Na zadní stranu připište, kdo co vybral. Za rok z nich nebude povinný seznam, ale připomínka letošního vkusu. Hotové papíry můžete uložit u ozdob; žádnou aplikaci ani nový účet k tomu nepotřebujete.