Mikulášské boty v Německu: příběh nočního daru

Bota čeká na Mikuláše

V popisovaném německém zvyku děti připravují obuv večer 5. prosince a nadílku nacházejí ráno 6. prosince. Bota tedy patří k Mikuláši, nikoli ke Štědrému večeru. Právě noční obdarování spojuje městské muzeum v Münsteru s jednou z mikulášských legend.

Dar pro tři dcery

Podle tohoto vyprávění měl chudý otec tři dcery, kterým chybělo věno, tedy majetek, který si nevěsta přinášela do manželství. Mikuláš jim v noci daroval zlato, aby se mohly vdát. Dar v legendě tak pomáhá lidem v konkrétní nouzi.

Společným motivem legendy a nadílky v botě je pomoc, která přichází za tmy a ráno po ní zůstane dar. Muzeum tím nabízí souvislost mezi vyprávěním a zvykem; neurčuje, kdo jako první použil botu za schránku na nadílku.

Zlaté koule, jablka a Mikuláš na koni

Jinou podobu téhož dárce ukazuje obraz Fritze Tüshause z roku 1863. Mikuláš na něm jede na koni v biskupském oděvu a obdarovává děti. Místo zlata jim podává ovoce.

Muzeum vysvětluje, že ze zlatých koulí legendy se později stala jablka; na tomto obraze může jít dokonce o pomeranče. U příběhu tří dcer tedy dar pomáhá zajistit věno, zatímco na malbě si děti odnášejí ovoce. Vyprávění i obraz ukazují Mikuláše při obdarovávání, pokaždé s jiným darem a příjemci.

Malíř zasadil scénu do idealizovaného města s domy připomínajícími středověk. Obraz ukazuje jeho představu štědrého biskupa v roce 1863; letopočet sám nedatuje počátek mikulášských bot.

Pro širší adventní souvislosti, od kalendáře po dřevěné ozdoby, pokračujte k Vánocům v Německu.