Julebukk v Norsku: převleky, návštěvy a vánoční písně

Co znamená julebukk

Když se vás děti zeptají, co znamená norské slovo julebukk, možná vás napadne koledník. Kdo to vlastně chodí na návštěvu? Pro začátek stačí jednoduché vysvětlení: lidé v převlecích přicházejí za ostatními a součástí setkání může být zpěv a pohoštění. Jenže pod stejným názvem se skrývají různé podoby zvyku. Starší kozlí postava se od pozdějších maskovaných návštěvníků dost lišila.

Návštěva, při které se hádalo, kdo přišel

Kurátor Geir Thomas Risåsen z Norsk Folkemuseum vzpomíná na chození julebukk v kraji Solør od konce šedesátých let a během let sedmdesátých. V jeho vyprávění se návštěvníci převlékali a zakrývali si obličej maskami. Chodily děti i dospělí.

Důležitý byl okamžik rozpoznání. Příchozí si museli dávat pozor, aby je neprozradil hlas nebo pohyby, zatímco domácí hádali, kdo se pod maskou skrývá. Převlek tedy nebyl jen slavnostním oblečením: umožňoval přijít ke známým lidem a na chvíli před nimi zůstat někým neznámým. V Risåsenově vzpomínce tedy nešlo jen o to, jak maska vypadala, ale také o to, zda návštěvník svou totožnost utají.

Co znamenaly písně a pohoštění

Návštěva měla také svou druhou stranu: hostitelé příchozí pohostili. Risåsen zmiňuje zpěv nebo jiné pobavení domácích jako odpověď na jejich pohostinnost. Vánoční píseň tak patřila k setkání mezi návštěvníky a hostiteli.

Pro českého čtenáře může být užitečná představa kolednické návštěvy. Je to ale jen přiblížení: v popsaném norském zvyku hrála zvláštní roli maska a snaha zůstat nepoznaný. Samotné označení „koledování“ by tuto část snadno schovalo.

Starší kozlí návštěvník dary dostával

Historička Anne Kristin Moe v jiném textu Norsk Folkemuseum popisuje starší podobu julebukk: návštěvníka převlečeného za kozla, který mohl působit děsivě. Podstatný je i směr obdarování. Tato postava dary přijímala; nebyla laskavým vánočním hostem, který je přišel rozdat.

Když tedy vedle sebe uvidíte strašidelnou kozlí postavu a děti v maskách, nemusí si obě vyobrazení odporovat. Zachycují odlišné podoby tradice. Risåsenův text popisuje také proměnu účastníků: když dospělí přestávali chodit, pokračovaly v návštěvách děti. Jde o historický výklad vydaný v roce 2020, nikoli o přehled dnešních norských domácností.

Jeden název, různá místa a časy

Také termíny návštěv se místně lišily. Risåsen své vzpomínky vztahuje výslovně k Soløru a upozorňuje na odlišnosti v jiných částech Norska. Jeho popis proto pomáhá pochopit konkrétní podobu julebukk, ale neurčuje jeden vánoční kalendář pro celou zemi. Při čtení dalšího příběhu o tomto zvyku se vyplatí všimnout si, odkud a z jaké doby pochází.