Vánoce v Norsku: sváteční stůl, skřítci a návštěvy v převlecích
Dítě se zeptá, jestli v Norsku rozbalují dárky stejně jako u nás. Můžete začít tím známým: také tam je pro mnoho rodin důležitý Štědrý večer, slavnostní jídlo a rozbalování dárků. Rozdíly se objeví na talíři i ve vánočních příbězích. K jejich objevování stačí krátké povídání třeba u vašeho oblíbeného cukroví.
Co může být na štědrovečerním stole
Mezi norská sváteční jídla patří ribbe, tedy vepřový bůček, nebo pinnekjøtt, konzervovaná jehněčí žebírka. Dalším příkladem je lutefisk, sušená ryba zpracovaná pomocí louhu. Jsou to různé možnosti, nikoli seznam chodů, které by každá domácnost podávala najednou. Stejně jako se liší rodinné stoly u nás, ani norské Vánoce nemají jediné menu.
U názvů jídel se nemusíte zdržovat. Zkuste se dítěte zeptat: které jídlo u vás znamená, že už opravdu přišly Vánoce? Od známého jídla se snadno dostanete k tomu, že pro jinou rodinu může být sváteční docela jiný talíř.
Skřítek ze stavení a vánoční nadílka
V norském folkloru se objevuje fjøsnisse, hospodářský skřítek spojený s hospodářským stavením. K příběhům o něm patří také kaše. Není však totéž co dnešní julenisse, vánoční postava přinášející dárky.
Při vyprávění dětem stačí toto rozlišení: jeden patří ke starším příběhům o hospodářství, druhý k nadílce. Kaše je součást tradice a vyprávění, ne povinnost pro všechny norské rodiny. Příběh si můžete užít jen tak, bez chystání další misky.
Sedm druhů cukroví není pevný seznam
K norským Vánocům patří také představa sedmi druhů cukroví. Mezi příklady patří pepperkaker, krumkaker či goro. Kterých sedm je ale těch správných? Oficiální seznam neexistuje.
Pekařka a autorka kuchařek Frida Anker Kulmus v rozhovoru pro Visit Norway popisuje, že mezi přáteli a v rodině nachází různé odpovědi. Výběr se liší mezi domácnostmi i regiony. I o tom si můžete s dětmi povídat: tradice může mít známé jméno, a přesto vypadat u každého trochu jinak. Sedm druhů proto neberte jako nový úkol do předvánočního pečení.
Julebukk: poznáte návštěvu v převleku?
Kurátor Norského lidového muzea Geir Thomas Risåsen vzpomíná na návštěvy v převlecích v oblasti Solør na konci šedesátých let a v sedmdesátých letech. Hostitelé se snažili poznat, kdo se za převlekem skrývá. K širšímu zvyku zvanému julebukk mohl patřit i zpěv.
Je to konkrétní vzpomínka z určitého místa a doby, nikoli popis dnešních Vánoc v celém Norsku. Doma si z ní můžete odnést obyčejnou otázku: podle čeho by vás blízcí poznali, kdyby neviděli váš obličej? A pak už nechte na dítěti, který norský vánoční příběh ho zaujal nejvíc.
