Když se dítě zeptá, jestli Ježíšek existuje
„Kdo ten dárek koupil?“ může být zkouška vaší reakce, ale také docela přímá otázka. Než odpovíte, zjistěte, na co se dítě vlastně ptá. Dítě, které řeší, jak se Ježíšek vejde do komína, nemusí chtít stejný rozhovor jako dítě, které našlo účtenku.
Začněte jeho otázkou, ne připraveným proslovem
Zkuste: „Co tě k tomu napadlo?“ nebo „Co jsi slyšel?“ Pak chvíli poslouchejte. Některé děti chtějí dál rozvíjet vánoční příběh. Jiné se ptají, protože jim spolužák řekl něco, co je znejistilo. Odpověď můžete přizpůsobit tomu, co skutečně chtějí vědět.
Když se ale dítě přímo ptá, zda dárek koupili rodiče, další otázka už nemá sloužit k vyhnutí se odpovědi. „Ano, tenhle jsme vybrali my.“ K tomu můžete dodat, co Ježíšek znamená ve vaší rodině: pro někoho je součástí víry, pro jiného společným vánočním příběhem.
„Proč jste mi to neřekli?“
Tahle otázka může bolet víc než samotné zjištění. Neobhajujte hned, kolik jste si s překvapením dali práce. Uznání je stručnější: „Chápu, že tě to překvapilo a může tě to mrzet. Chtěli jsme si s tebou užít ten příběh.“ Pak nechte dítě reagovat. Smutek ani zlost není třeba přesvědčováním ukončit.
Neslibujte, že se nic nezmění. Něco se změnilo: dítě teď ví, kdo dárky chystá. Můžete se však zeptat, zda chce dál zdobit stromek, hledat dopis nebo číst mladšímu vánoční příběh. A může říct, že nechce.
„On se bude ptát, až bude chtít. Nemusíš za nás nic předstírat ani hlídat tajemství.“
Příběh může pokračovat jinak
Některé rodiny pak o Ježíškovi mluví otevřeně jako o tradici, jiné navážou náboženským významem Vánoc. Vyberte slova, která odpovídají vašemu přesvědčení. Dítě si samo může říct, zda chce u některých zvyků zůstat. Pravdivá odpověď nemusí ukončit společnou hru.