Vánoce roku 1814 na Novém Zélandu: příběh Ruatary a jednoho setkání
Za vánočním kázáním v Hohi stály také pšenice, ruční mlýnek a rozhodnutí maorského náčelníka. Ruatara v misionářích viděl možné partnery, měl však i obavy z toho, co jejich příchod přinese.
Setkání v Hohi
Dne 25. prosince 1814 pronesl Samuel Marsden v Hohi, označovaném také jako Oihi, na Novém Zélandu vánoční kázání. Překládal je Ruatara, maorský náčelník. Nebyl však jen tlumočníkem: pomáhal vytvářet podmínky, za kterých se setkání vůbec mohlo uskutečnit.
Ruatara měl vlastní plány a rozhodoval o vztahu s příchozími. Pokud chceme pochopit jeho podporu misionářů, stojí za to podívat se vedle vánoční bohoslužby i na zdánlivě nevánoční věc: pšenici.
Co ukázal ruční mlýnek
Ruatara se učil zemědělským dovednostem se záměrem zavést pěstování pšenice. Zajímal se o znalosti, které mohl využít doma. Vztah s Evropany pro něj tedy nebyl pouze otázkou jejich náboženského poselství.
Důležitou roli tu sehrál ruční mlýnek Thomase Kendalla. Podle novozélandského historického portálu NZHistory pomohl ostatním náčelníkům ukázat hodnotu nové plodiny. Možnost pšenici zpracovat dávala jejímu pěstování srozumitelnější smysl. Nešlo jen o nové osivo, ale také o dovednosti a nástroj potřebný k jeho využití.
Zemědělský zájem tak pomáhá vysvětlit, proč mohl být vztah s misionáři pro Ruataru důležitý i prakticky. Neznamená to ovšem, že známe jediný přesný důvod, proč je podpořil.
Hosté pod Ruatarovou ochranou
Ruatara se stal ochráncem misionářů. Jejich působiště v Rangihoua je podle NZHistory zároveň ponechávalo pod jeho kontrolou. Záleželo tedy i na tom, kde se příchozí usadí a kdo je bude chránit. Maorská účast nespočívala jen v přítomnosti posluchačů při kázání: Ruatara ovlivňoval podmínky, za kterých zde mohli misionáři působit.
Podpora přitom neznamenala bezvýhradnou důvěru. Tentýž historický výklad připomíná Ruatarovy obavy z příchodu osadníků a vojáků. Jeho rozhodnutí vykládá jako pravděpodobnou snahu udržet kontakt s Evropany pod vlastní kontrolou. Jde o interpretaci historiků, nikoli o Ruatarovo vlastní dochované vysvětlení. Z jeho podpory misionářů také nelze odvozovat, že Māori obecně vítali kolonizaci.
Proč opatrně s „prvními Vánocemi“
Označit setkání z roku 1814 jednoduše za vůbec první Vánoce na Novém Zélandu by bylo zavádějící. NZHistory upozorňuje i na tvrzení o dřívějších bohoslužbách. Příběh první misie, tedy působiště misionářů, sám o sobě nedokládá úplný počátek vánočních oslav.
Vánoční kázání v Hohi tak můžeme číst jako jedno konkrétní setkání uvnitř širšího vztahu. Vedle kazatele v něm měl své místo hostitel s vlastními zájmy, ochotný spolupracovat, ale také rozhodovat o podmínkách. Pro širší obraz svátků pokračujte k Vánocům na Novém Zélandu.
