Þorláksmessa: proč se na Islandu jí rejnok před Vánoci
Za fermentovaným rejnokem podávaným 23. prosince je příběh postního jídla i stěhování z islandských Západních fjordů. Stejný zvyk tak nemá všude na ostrově stejně dlouhou historii.
Proč právě 23. prosince
Při povídání o Vánocích na Islandu může děti i dospělé překvapit jedno jídlo: fermentovaný rejnok, islandsky kæst skata. Patří k 23. prosinci, dni svatého Thorláka, kterému se říká Þorláksmessa. Proč ale právě tato ryba a právě den před Štědrým dnem?
Islandský kulturní historik Árni Björnsson nabízí v textech na webu Islandské univerzity vysvětlení, které spojuje někdejší půst, místní dostupnost ryby a stěhování obyvatel. Každá z těchto okolností objasňuje jinou část příběhu.
Jídlo před hostinou
V katolické tradici předcházel Vánocům půst. Znamenal také zdrženlivost vůči masu a pochoutkám. Þorláksmessa připadala na jeho poslední celý den. Podle Björnssonova výkladu měl být rozdíl mezi skromným postním jídlem a vánočními lahůdkami co nejvýraznější.
Ryba tu tedy původně představovala protiklad nadcházející hostiny. Jídlo, které ohlašovalo blízké Vánoce, nemuselo být samo slavnostní. Tak historik vysvětluje někdejší stravovací zvyklosti; nejde o pravidlo pro dnešní islandské rodiny.
Proč právě rejnok ze Západních fjordů
Samotný půst ještě nevysvětluje výběr ryby. Ten Björnsson spojuje s dostupností rejnoka v Západních fjordech. Právě tam měl podle jeho popisu tento pokrm na Thorlákův den dlouhou tradici.
Kalendář a půst tedy pomáhají objasnit datum a skromnost jídla. Místní dostupnost zase vysvětluje, proč se v určité oblasti prosadil rejnok. Neznamená to, že celý Island od počátku sdílel jediný předvánoční jídelníček. Pro pochopení zvyku je důležité vedle názvu země znát také konkrétní kraj.
Do Reykjavíku se zvyk dostal s lidmi
Ve svém textu z roku 2007 Björnsson popisuje, jak lidé ze Západních fjordů při stěhování na jihozápad Islandu přinášeli také oblíbený předvánoční zvyk. Rejnok jim připomínal domov a snažili se ho odtamtud získat. K dalšímu rozšíření podle historika přispěly rybí obchody v oblasti hlavního města a později restaurace.
Zvyk se tak mohl dostat i k lidem, kteří ze Západních fjordů nepocházeli. V regionu měl dlouhou místní historii, zatímco v Reykjavíku se šířil s přistěhovalci a prostřednictvím obchodů a restaurací. Označení „islandský vánoční zvyk“ tuto cestu z jednoho kraje do druhého snadno skryje. U rejnoka na Thorlákův den je přitom právě ona podstatnou částí příběhu.
Oba historické výklady pocházejí od stejného autora.
