Vánoce na Islandu: třináct návštěvníků, knížky a bota v okně
„Na Islandu nosí dárky třináct Ježíšků?“ Dětská otázka může začít obrázkem boty v okně nebo zmínkou v knížce. Nejjednodušší odpověď zní: mají tam třináct vánočních návštěvníků, ale nejsou to naši Ježíškové. K islandským Vánocům patří také knížky a sváteční jídla. Pojďme se s nimi krátce seznámit.
Třináct návštěvníků a bota v okně
Islandští jólasveinar jsou vánoční postavy s vlastními jmény a rošťáckými sklony. Přicházejí postupně, každý jiný den od 12. do 24. prosince. První se jmenuje Stekkjastaur, poslední Kertasníkir. Všechna jména si pamatovat nemusíte: zajímavý je už rozdíl mezi jedním nadělováním a postupným příchodem celé třináctky.
K této tradici patří dětská bota u okna, do které návštěvníci nechávají drobné dárky. Dítěti tak můžete nabídnout jednoduché srovnání: někde se dárek hledá pod stromečkem, tady v botě u okna. O cizím zvyku si přitom můžete povídat, aniž ho doma začnete dodržovat. Třináct tematických překvapení vymýšlet nemusíte.
Proč se mluví o záplavě knih
S islandskými Vánocemi se pojí také výraz jólabókaflóð, vánoční záplava knih. Souvisí s předvánočním vydáváním knih a jejich darováním. Vedle boty u okna tak do vánočního obrázku patří i knížka.
Hezká představa večera s knihou ale není rozvrh pro všechny islandské domácnosti. Neznamená to, že tam každý na Štědrý večer čte celou noc. Pokud vás knižní zvyk láká, stačí sáhnout po knížce, kterou už máte, a prohlédnout si obrázek nebo přečíst kousek příběhu. S malým dítětem klidně zůstaňte jen u jednoho obrázku. Zvláštní titul ani další vánoční program k tomu nepotřebujete.
Co může být na svátečním stole
Mezi islandská sváteční jídla patří uzené jehněčí a rýžový dezert. S 23. prosincem, svátkem svatého Thorláka, se pojí také fermentovaná rejnokovitá ryba. Jsou to příklady místních zvyků, ne jídelníček každé rodiny. Pro první seznámení bohatě stačí vědět, že i vánoční chutě mohou být jinde jiné. Doma kvůli tomu nemusíte nic vařit ani pořádat ochutnávkovou výzvu.
A co strašidelné příběhy?
V islandském vánočním folkloru mají místo také Grýla a vánoční kočka. Některé příběhy jsou strašidelné; citlivému dítěti je nemusíte vyprávět podrobně ani používat jako výhrůžku.
Na závěr můžete zůstat u jediné otázky: „Co tě zaujalo nejvíc — návštěvníci, bota, nebo knížky?“ Odpověď nemusí vést k žádné nové tradici. I krátké povídání stačí k tomu, abyste společně poznali jinou podobu Vánoc.
