Vánoce v USA: Santa, světla Nového Mexika a Tři králové
V americkém vánočním příběhu zahlédnete Santu a dítě se zeptá, jestli takhle slaví celé Spojené státy. Jediný obrázek na to nestačí. Vedle známé postavy v červeném mají své místo místní světelné tradice i příběhy různých komunit. Podívejme se společně na tři příklady: každý ukazuje jinou část amerických Vánoc.
Santa: známá tvář s dlouhým příběhem
Santa Claus nevznikl jedním tahem tužky ani jako nápad jediné firmy. Podle americké Knihovny Kongresu se jeho podoba skládala postupně z tradic spojených se svatým Mikulášem, z pozdějšího vyprávění a výtvarného zpracování. K jejímu utváření přispěly v 19. století také ilustrace Thomase Nasta.
Známá tvář má tedy za sebou řadu proměn. Americká podoba Santy později ovlivnila i vzhled britského Father Christmas. Podobný obrázek však ještě neznamená totožnou historii: postavy se postupně sbližovaly, přestože původně nesly jiné významy. Příběh Santovy podoby je tak jednou cestou, jak americké Vánoce poznávat.
Nové Mexiko: světla se dvěma jmény
V Novém Mexiku patří k vánočnímu obrazu také svítící papírové lucerničky. Narazíte na názvy farolitos i luminarias. Mohou označovat podobná světla, ale jejich používání se liší podle místa, komunity i rodiny.
New Mexico Tourism Department vysvětluje, že na severu státu se slovem farolitos označují papírové lucerničky, zatímco luminarias mohou znamenat malé ohně. Oba názvy proto stojí za pozornost. Když je potkáte, záleží i na tom, odkud pochází člověk, který je používá. I tak drobný rozdíl v pojmenování ukazuje místní podobu svátků. Tento příklad patří Novému Mexiku; nevypovídá o celých Spojených státech.
Tři králové: portorický příběh v Chicagu
Další pohled nabízí National Museum of Puerto Rican Arts and Culture v Chicagu. Jeho výstava z přelomu let 2024 a 2025 představila portorickou tradici Tří králů prostřednictvím vyřezávaných dřevěných figurek, kterým se říká santos de palo. V tomto ztvárnění jedou králové na koních. Podobnou portorickou dřevěnou plastiku vysvětluje také Smithsonian American Art Museum.
Na tomto příkladu je zajímavé i místo: muzeum portorické komunity představilo tradici v americkém Chicagu. Vedle Santy se tak do obrazu Vánoc dostávají jiné postavy a jiné výtvarné podoby. Dřevěné figurky přibližují jednu kulturní tradici; samy nám ale neřeknou, jak svátky tráví každá rodina.
Až se v příběhu znovu objeví americké Vánoce, máte tři opěrné body: postupně utvářenou podobu Santy, místní názvy světel a portorické figurky Tří králů. Každý patří do jiného kontextu. Dohromady otevírají pestřejší pohled než jediná filmová scéna — a dávají odpověď na úvodní otázku: jeden vánoční obrázek nemůže mluvit za všechny domácnosti.
